POZOR! NEBO VÁS SNÍM!!!
Asi nám z roztomilého štěňátka vyrostl celkem velký pes. Že bych si toho všimla sama? Tak to v žádném případě! Jako ano, všichni nám vždy při každé návštěvě říkali, jak zase vyrostl atd. Já v něm samozřejmě vidím pořád toho prcka, co jsme si přivezli domů.
Nicméně. Maďarského ohaře jsem nikdy nepovažala za nějakého obra. Pro mě pes střední velikosti, hlavně mírné povahy. Netřeba se tedy čehokoliv obávat. Zloděje by přivítal a ještě mu ukázal, jaké má pěkné hračky. Jenže, uteklo pár měsíců a Bax se už nevejde do náruče a má statných 62cm v kohoutku (tedy měl v červnu
).
A tuhle jsme byli na vycházce na poli. Jsou tam vyšlapané cestičky, jinak pole leží ladem. A tak si to tak mašírujeme, Bax asi 20m přede mnou. Koukám a paní, co šla naproti nám, se najednou otočila o 180 stupňů a šla pryč od nás. Říkám, si, asi na něco zapoměla nebo co. Tak jsme šli dál a po pár metrech jsme odbočili z hlavního chodníčku na vedlejší (kolmo vyšlapaný). Když to paní zmerčila, tak se na chvíli zastavila a dívala se na nás. Pochopila, že již nejdeme směrem k ní, ale že se jí vzdalujeme.
No a co neudělala??? Otočila se zpět a šla zase po tom chodníčku zpátky. A byla jasná. Bála se našeho "trhače" 
. Poslední dobou se mi to stává celkem často. Tedy ne, že by před námi všichni prchali (tohle byl extrém), ale obcházejí nás obloukem, odbočí někam do křoví a tak.
Pomalu mě to tedy přesvědčuje, že mám asi opravdu relativně velkého psa. Jediné zranění, které by ale způsobil, je modřina, která by vám vznikla po šlehnutí jeho ocasem přes vaše nohy. To je teda pecka. Ale jinak??? Mírumilovný tvor
!!!
