JAKO BY PŘIŠEL Z DACHAU
Jistě nejsem jediná majitelka vižly, která se setkala s reakcemi na to, že je její pes hubený, vyhublý, vychrtlý a tak dále. Už skoro devět měsíců marně přesvědčuji své okolí, že svému psovi dávám opravdu najíst a že OPRAVDU NETRPÍ hlady.
Jenže, jde to docela těžko a docela pomalu. Příjde mi, jako by Bax rozuměl tomu, že se někdo baví o jeho váze a schválně se v tu chvíli postaví tak, aby mu jeho žebra a ostatní kosti vylezli ještě víc než normálně. Nasadí výraz chudáčka...a je to. 
Každá návštěva babiček a tetiček doprovází debata o jeho váze. Nejdřív se všechny kolem snažím přesvědčit, že zrzek opravdu váží kolem 26kg. Když to nezabere, vybídnu je, aby ho zkusili zvednout. To většinou vede k tomu, že váhu mi nakonec uvěří. Jejich nedůvěra k tomu, že svého psa dostatečně krmím je ale stálá. A tak pokračuju s popisem příkladového jídelníčku a vysvětlováním co a proč dostává k jídlu, příklady svačinek atp.Umím to už jako básničku, kterou na požádání zarecituju každému.
Návštěva končí tak, že se všichni kolem tváří, že mi sice "jako" věří, ale potají cpou psovi piškoty. A to ne po jednom a za odměnu, jak jsem je prosila. Ale potají, zadarmo a rovnou plnými hrstmi. Zpočátku jsem je okřikovala pokaždé, teď už se někdy tvářím, že to nevidím. Ono vysvětlovat pořád, že to, že mému psovi trochu lezou žebra není nenormální skoro každému, dává docela zabrat. 
Je to holt boj s větrnými mlýny a vím, že nejsem jediná. Taky jsem se rozhodla, že časem nafotím Baxovy porce jídla a dám je sem, aby se mohl každý přesvědčit, že ten pes, se má někdy mnohem líp než my. 
